Dohráli jsme věnují adventní dárek

Převzato z: DOBRÝ DEN S KURÝREM

Přímý potomek Maryši byl nadšený, říká Hana Nemravová

Divadelní soubor Základní umělecké školy Uh. Hradiště Dohráli jsme připravil pro diváky vánoční dárek. Po dvě adventní neděle mohou navštívit představení Tak trochu Maryša. Jedná se o komorní úpravu klasické hry bratří Mrštíků pod režijním vedením Hany Nemravové a Olgy Strašákové, v překladu do slováckého nářečí Stanislava Nemravy. Představení se uskuteční v neděle 3. a 10. prosince v 18.00 v Divadelním sále ZUŠ na Tyršově náměstí.

Soubor Dohráli jsme je složený z mladých lidí ve věku kolem 18 let, jeden člen souboru je už od září studentem činohry JAMU. Autorky scénáře a výpravy Hany Nemravové jsme se zeptali, jak ona, jako rodilá Plzeňačka, která žije 25 let na Slovácku, přistupovala k tomuto klenotu české divadelní tvorby.

Co vás vedlo k převedení klasické hry do slováckého nářečí?

Cílem bylo, aby události odehrávající se na jevišti působily na diváka tak, jako by se mohly odehrát v jeho bezprostředním okolí, hned vedle, u sousedů... Ostatně Maryša není první hra, u které jsem se o něco podobného pokusila, předcházely jí Divá Bára Boženy Němcové a Její pastorkyňa Gabriely Preissové.

Byla tedy Maryša bratří Mrštíků ze Slovácka?

Maryša vlastně mohla být z kteréhokoli místa v Čechách i na Moravě. Možná, že se podobný příběh někde odehrává právě teď. A je, jako v našem představení, logické, že se v tom místě mluví místním jazykem a ne nějakou směsí řeči kolem Brna a Hané jako u Mrštíků. A kromě toho - slovácké nářečí se ukázalo svým čistým jazykovým pojetím pro nás vhodnější. A nejen pro nás. Manžel například loni přeložil do slováckého nářečí pro plzeňské divadlo Alfa Gazdinu robu a také díky té zvukomalebné řeči je to moc pěkné představení.

Není jedno z témat, které se v Maryše řeší - hromadění  majetku, věcí dávno minulou?

Myslíte? (úsměv)

Proč jste pozměnili název? Kvůli jazykovým úpravám?

Chtěli jsme tím navázat na úspěšné představení Tak trochu Cyrano (Cena poroty pro hlavního představitele na Wolkrově Prostějově). Spojují je i stejné principy - redukce textu i postav a důraz na pohybovou složku inscenace.

Změnilo to nějak celkové vyznění příběhu?

Naopak. To, že se příběh soustředí pouze na tři hlavní postavy (Maryša, Vávra, Francek), které jsou víceméně manipulovány chórem obyvatelek vesnice, podtrhuje Maryšino osamocení, její beznaděj i nevyhnutelnost jejího činu.

K ustálené představě inscenování Maryši patří bohaté kostýmy a folklorní hudba. Jak je tomu u vás?

Kostýmy jsou sice stylizované, ale jsou  inspirovány slováckým ženským krojem. A co se týče hudby - snad divákům něco napoví, že velká část příběhu se odehrává v hospodě, jejímž majitelem je Žid.

Jaké jsou ohlasy diváků na vaše pojetí Maryši?

Vesměs příznivé. Nejdojemnější asi bylo setkání s divačkou, která navštívila naše představení v Kunovicích, a ještě před začátkem nám prozradila, že je přímým potomkem skutečné Maryši. Uznání od ní nás obzvlášť potěšilo.

Autor: VRT

Převzato z: DOBRÝ DEN S KURÝREM