Protančený adventní čas...Letos tančily Kurzy baletu nemocnému Markovi

Po povedené loňské vánoční besídce jsme se společně rozhodly, že si opět chceme a také potřebujeme zpříjemnit předvánoční chaotický čas něčím výjimečným. Sešly jsme se s našimi blízkými a podařilo se nám společně zažít opět nezapomenutelný večer. A kdo říká, že opakující se akce ztrácejí ducha, tak ten nemá pravdu. Letošní vánoční besídka byla umocněním poselství, které se skrz naskrz prolíná našimi hodinami tance s vedoucí Veronikou Kaštánkovou. Kdo tuší, v čem je to kouzlo? Není jen jedno. Jsou to třeba rozzářené oči při otočení první pirouetty. Je to objetí přítelkyň po předlouhém týdenním odloučení. Jsou to slova trémy před vystoupením. Je to dřina... a pot. Je to taky smích v šatně před začátkem hodiny, ALE je to i smích v šatně po skončení hodiny. Zahrnuji jen malý výčet skutečností, které mají společné pojidlo. Spojují to obyčejné věci a skutky, které jsou v našem hektickém světě přitom tak neobyčejné. Pomoc druhým by měla být jedním z pilířů šťastného já. Vánoční besídka letos pomohla Markovi, který bojuje s onkologickou nemocí. Společnými silami jsme mohly předat Markovi vybranou částku 21.930 Kč a tancem mu pomoci k vykouzlení úsměvu na tváři. Částka se skládala z příspěvků účastníků besídky, kteří společně vybrali 15.430 Kč. Dobrý skutek před Vánoci udělal také náš pan kameraman Roman Čevelíček, když věnoval svoji slíbenou odměnu Markovi. Dalším obnosem přispěla Základní škola ve Starém Městě, která díky vánočnímu jarmarku a šikovným žákům pátých tříd vybrala 3.550 Kč a rozhodla se společně s námi podpořit Marka. K předávání daru patřily i slzičky dojetí a štěstí zároveň a to jsou emoce, které musí jít s jakýmkoliv uměním ruku v ruce.

U tance nejde o pravidla, ale o pocity, které jím chceme vyjádřit.

Napsala Anna Sikorová

členka TS INARIS